Seznam článků

Farnost

Obec Kobeřice se rozkládá blízko česko – polských hranic, v oblasti, které se všeobecně říká Hlučínsko. Za válek o rakouské dědictví byl kraj na levém břehu Opavice (roku 1742 a s konečnou platností po sedmileté válce roku 1763) odcizen Koruně české a stal se součástí Pruského Slezska. Obnovený český stát, Československá republika, začala uplatňovat na mírové versailské konferenci nárok na část území Pruského Slezska, a tak mu na jeho požadavky byla přiřčena jen částečka odtrženého Slezska, tzv. Hlučínsko (důležitou roli v prosazování nároků na toto území sehrály také „Katolické Nowiny“ založené na kobeřické faře). Tento kraj byl k Československu připojen 4. února 1920.

Není dostatečně známo, ve kterém století byla provedena christianizace tohoto kraje. Můžeme se domnívat, že křesťanství zapustilo své kořeny již v 9. století – v době cyrilometodějské. Tento dohad se dá zdůvodnit skutečností, že sousední Bolatice patřily velehradskému klášteru. Možná, že k upevnění křesťanství v těchto krajích přispěla i Přemyslovna Doubravka, dcera českého knížete Boleslava I., která na své cestě do Polska roku 965 dlela pravděpodobně na Hradci u Opavy, kde ji čekalo polské poselstvo. Podle místní ústní tradice bylo prý za jejího pobytu na Hradci pokřtěno větší množství obyvatel tohoto kraje. Doubravka měla ve svém doprovodu družinu kněží, kteří působili jako misionáři.

Kobeřice se počítají mezi nejstarší obce kraje, ačkoliv rok založení není znám (matriky existují až od roku 1706). Zmínka o Kobeřicích je z roku 1234, kde jsou uvedeny jako majetek premonstrátského kláštera Hradiska u Olomouce, který mohl tuto obec založit. Roku 1236 potvrzuje moravský markrabí Přemysl Otakar II. listinou Kobeřice do majetku Johanitům.

V roce 1618 navrhla představená dominikánského kláštera Marta Bruntálská z Vrbna kobeřického faráře Jana Firleye pro obročí Bauerwitz (Bavorov), což svědčí jak o stáří kobeřické farnosti, tak i o tom, že se tato farnost v době církevních rozepří udržela ve vlastnictví katolíků. Dne 16. 5. 1639 byl uveden v úřad P. Franz Simon (ve zdejší matrice se praví, že tento měl mnoho předchůdců, jejichž jména nejsou zaznamenána).

Můžeme se domnívat, že krátce po založení Kobeřic zde vznikl první kostel. Jednalo se pravděpodobně o srubovou stavbu malých rozměrů. Georg Hyckel uvádí, že k roku 1568 v Kobeřicích stojí dřevěný kostel oblepený jílem. Záznamy o farnosti Kobeřice nacházíme v Děkanské matrice Opavské z roku 1672: „Patronka farnosti je paní Maxmiliána Šípová z Branice. Hlavní oltář je zasvěcen svatému Mikuláši. Římsko-katolický farní kostel je velmi starý. Je konsekrován a má hřbitov, sakristii a zvonici, kde visí 2 velmi staré, posvěcené zvony. Památka svěcení kostela připadá na neděli po svatém Havlu (16.10). V polích mezi Oldřišovem a Kobeřicemi stojí kaple svatého Urbana, kde se konají slavná procesí. Od roku 1667 je farářem v Kobeřicích a kurátem ve Štěpánkovicích P. Václav Krištof Martini, Moravan. Fara a ostatní hospodářské příslušenství je ze dřeva a nedostačuje pro svou zchátralost a stísněnost, zahrada je dosti veliká.“

Farní kronika obce Kobeřice, zápis z roku 1862 uvádí: „Vesnice Kobeřice, německy Koberwitz, patřící k velkostatku Chuchelna, tvoří samostatnou farnost. Počet duší 1483 katolíků moravského jazyka, školních dítek asi 250. Patron: velkostatkář kníže Lichnovský – Werdenberg. Vládní úřad v Opolí, poštovní úřad v Hlučíně. Farář, duchovní správce: od 10. 1. 1851 pan farář Antonín Gillar.“


Kostel

Zdejší kostel zasvěcený Panně Marii Nanebevzaté byl vystavěn na místě, kde dříve stával dřevěný kostel postavený v roce 1711.

Kostel byl postaven za P. Emila Bitty, tehdejšího duchovního správce. Projektoval ho architekt Ludwig Schneider z Ratiboře. Celkové náklady včetně vnitřního vybavení činily 103 594 marek. Většinu hradil ze svého rozpočtu a sbírek kostelní výbor s farářem, určitou kvótu složil patron kostela kníže Lichnovský. Slavnostní konsekrace nového kostela olomouckým arcibiskupem Theodorem Kohnem proběhla v sobotu dne 14. 11. 1896 a byla zahájena slavnostní pontifikální mší svatou.

Stavba je provedena v novogotickém slohu. Z průčelí kostela vystupuje do výšky 52 m hranolová věž, která je zastřešena jehlanovou střechou, zakončenou makovicí s křížem. V průsečíku hlavní a příčné lodi kostela je umístěn sanktusník (v něm je usazen jediný zvon z původního kostela ulitý v roce 1794). Do kostela se vchází novogotickým portálem. Stavba je podélná – trojlodní, na půdoryse v podobě latinského kříže.

Interiér kostela

Hlavní oltář je zasvěcen Panně Marii Nanebevzaté. Podstavec je zděný z pálených cihel, obložen šedým mramorem. Oltářní deska je vyrobena z pískovce. Dřevěný trojdílný nástavec je v novogotickém slohu. Je ozdoben věžičkami, fialami, kraby a zakončen křížem. Obraz představuje Pannu Marii v nebeské slávě, autorem je Jan Bochánek – rodák z Hlučína. Po stranách obrazu ve výklencích jsou umístěny sochy sv. Urbana a sv. Mikuláše, spolupatronů farnosti.

Druhý boční oltář je zasvěcen Panně Marii, Královně svatého růžence. Obraz představuje Pannu Marii s Ježíškem sedící na mracích, jak podává růženec sv. Dominiku. Vedle obrazu jsou sochy sv. Františka s Assisi a sv. Antonína Paduánského. Obrazy jsou rovněž dílem Jana Bochenka.

Boční oltář – po pravé straně – je zasvěcen Božskému Srdci Páně. Dřevěné sochy ve výklencích po stranách představují sv. Terezii Velkou a sv. Hedviku.

Křížová cesta o 14 zastaveních v gotických rámech byla vyrobena dílnou C. Buhla z Vratislavi.

Kazatelna je umístěna na pravé boční stěně před kněžištěm. Řečniště je zděné, podlaha a vnitřní část je vyložena dřevem. Nad dvoukřídlovými dveřmi je obraz Krista, Dobrého pastýře. Stříška kazatelny má tvar polovičního osmihranu. Stříška nese sochu archanděla Michaela, naposledy restaurována v roce 1992.

Nástěnné malby pocházejí od akademického malíře Viléma Wünscheho, namalované v roce 1952. Na pravé straně v lodi kostela je vyobrazení Krista Krále, kterého adorují jednotlivé stavy farnosti. Druhá malba na levé straně lodi představuje korunovaci Panny Marie. V presbytáři se nachází vyobrazení apoštolů Petra a Pavla, papežský znak – tiára a klíče.

Presbytář prošel na počátku 90. let úpravou do součastné podoby.

Původní okna s katedrálním sklem se zachovala do dnešních dnů jen v příční lodi.

Oratoř (oratorium) byla zbudována v horní části levého kněžiště. Má svůj vlastní vchod, který zdobí znak rodu Lichnovských a znak rodu Werdenberků.

 


Kněží farnosti

 

1. Jakub Štěpánovský, rok 1616, krátce předtím byl farářem ve Velkých Petrovicích.
2. Jan Firley, do roku 1618
3. František Simon (Šimon), rok 1639, byl investován 16. 5. 1639. Začal psát matriky Od roku 1639, které se pravděpodobně ztratily. Současné začínají roku 1706. Není uvedeno jak dlouho zde působil. Po něm do r. 1667 se zde vyměnilo několik duchovních správců, kteří byli pravděpodobně slezští nebo polští řeholníci, kteří sem přišli na výpomoc po třicetileté válce.
4. Tomáš Gryworic, rok 1642
5. Robert Rybčinský, rok 1648
6. Jan Mědrakorig, rok 1651
7. Jan Wontropka, rok 1652
8. Václav Jaroš, rok 1653
9. Jan Reinald Montwyka, do roku 1667
10. Václav Martin, od roku 1667 – 1680
11. Jakub Zapletal, od roku 1680 – 1686
12. Jakub Beneš, rok 1681?, asi 1687 administrátorem
13. Matěj Bárta, rok 1687?, asi 1692
14. Bohumír František Spicelius, od roku 1695 – 1697
15. Blažej Zlotý, od roku 1697 – 1711
16. Michael Jeroným Hans, od roku 1711 – 1733, za něho byl postaven dřevěný kostel
17. Matěj Jan Foltýnek, rok 1733 farář
18. Tomáš Bernard Kuča, od roku 1733 – 1743 Administrátor Teofil Schefert, rok 1743
19. (Pavel) Nepomuk Kaluža, od roku 1743 – 1749
20. Martin Augustin Malý, od roku 1749 – 1760 Administrátor František Sismuth, rok 1760 (VIII. – IX.)
21. Josef Alois Janušek, od roku 1760 – 1798 Administrátor Jan Herink, III. – VI. 1798
22. Jan Arnošt Herink, od roku 1798 – 1822 Administrátor Florián Kubetschko, lok. kaplan ve Štěpánkovicích
23. Martin Wanjura, far. 1822 – 1847 Administrátor Antonín Gillar, V. – XI. 1847
24. Bohumil Nietsch, od roku 1847 – 1850 Administrátor Antonín Svoboda
25. Antonín Gillar, od roku 1851 – 1872 Administrátor Vilém Langsch, VI. 1872 – I. 1873
26. Josef Bažan, od roku 1873 – 1882 Administrátor Josef Plesch od roku 1882 – 1886
27. Emil Bitta, od roku 1896 – 1902. Za jeho působení byl postaven nový kostel Nanebevzetí Panny Marie. V roce 1893 se sešlo několik kněží na faře v Kobeřicích a založili „Katolické Nowiny“ určené pro moravský lid v Pruském Slezsku.
28. Msgr. Josef Otava, od roku 1902 – 1932. Velký buditel moravského lidu. Podnikal se svým lidem četné pouti do Hrabině, na sv. Hostýn a Velehrad. Za něho byly vystavěny a vysvěceny kaple: Nejsvětější Trojice, sv. Jana Nepomuckého, Panny Marie Lurdské, Božského Srdce Páně a sv. Antonína. Dvakrát byl také redaktorem „Katolický Nowin“ a také krátce působil jako šéfredaktor.
29. Josef Zlotý, od roku 1932 – 1937. V roce 1932 byl dokončen pomník padlých.
30. František Todt, červen až prosinec roku 1937 administrátor
31. Josef Malý, od roku 1937 – 1961. Roku 1941 se stal hlučínským děkanem a následně arcibiskupským radou. V těžké válečné době byl koběřickým občanům duchovní oporou. Po válce nechal opravit silně poškozený kostel po bombardování. V roce 1952 zajistil pan děkan vymalování kostela. Nástěnné malby provedl akademický malíř Vilém Wünsche.
32. František Kopečný, od roku 1961 – 1976. Za jeho působení byly zrestaurovány hlavní oltář, boční oltáře, kazatelna, lustry, sochy a příslušenství.
33. Antonín Kupka, od roku 1976 – 1981. Za jeho působení došlo k velikému rozkvětu dětského sboru – scholy. Pustil se také do oprav kostela.
34. Josef Kaňovský, od roku 1981 – 1992. Pokračuje ve stavebních úpravách na kostele, faře a hospodářských budovách. V roce 1981 je zlikvidován hřbitov u kostela. Obnovil průvody Božího těla, prosebné průvody do polí za vyprošení úrody a ke kapli sv. Antonína a sv. Jana Nepomuckého.
35. Antonín Kocurek, od roku 1992 – 1999. Pokračuje v opravách kostela. Je odstraněná stará břidlicová krytina z věže a je nahrazená měděnou, také plechová koruna v úpatí vrcholu věže je vyměněná za novou, pozlacenou, kterou nechal zhotovit P. Kaňovský. Upravuje presbytář a instaluje nový obětní stůl. Zřizuje farní knihovnu.
36. Heřman Gustav Rakowski OP, od roku 1999 – 2003.
37. Marek Pawlica, od roku 2003

 


Kaple ve farnosti

Kaple svatého Urbana

Západní části území kobeřické farnosti vévodí daleko široko viditelná staletá košatá lípa, v jejímž stínu očekává poutníky kaple svatého Urbana. Ústní tradice klade vznik kaple do doby po 30 leté válce. Byla to malá polokruhovitá stavba délky 6 m šíře 3 m. Avšak ve frontových operacích druhé světové války začátkem dubna 1945 byla tato stará kaplička zcela zničena. Touha po nové prostranné kapli svatého Urbana byla realizována již v následujících letech. Na jaře roku 1947 se začalo s návozem stavebního materiálu a dne 8. října 1948 došlo k posvěcení nově postavené kaple.

Kaple Nejsvětější Trojice

Kaple stojící u silnice na hranici katastru Kobeřic a Rohova je vyjímečná svou stavbou. Půdorys kaple tvoří rovnoramenný trojúhelník jenž symbolizuje, kterému tajemství víry je zasvěcena. Stavitelem kaple byl Jan Stuchlík, zemědělec z Kobeřic. Kaple byla postavena v roce 1905 a byla zasvěcena Nesvětější Trojici. Žádost o povolení posvětit kapli je datována 23.8. 1905. Posvětil ji duchovní správce Josef Otava. V kapli byl umístěn oválný obraz, olejomalba, pocházející z původního barokního kostela v Kobeřicích.

Kaple svatého Jana Nepomuckého

Kaple stojí v zahradě selské usedlosti rodiny Kašných. Podél její severovýchodní strany teče potůček, který je právě v těchto místech překlenut mostem a dále pokračuje v potrubí. Dnešní stavba pochází teprve z roku 1907, ale je patrno ze žádosti o povolení ke svěcení, datované 22.5.1907, že byla postavena na základech dřívější kaple. Nynější kaple byla posvěcena P. Josefem Otavou dne 23.5.1907. V roce 1990 se opět začali lidé shromažďovat před kaplí nejen v den světcova svátku, ale také při průvodech Božího Těla a Křížových dnů.

Kaple Krista Krále

Nejnovější kaple je zasvěcena Kristu Králi a pochází z roku 1969. Stojí v zahradě Augustina Baránka. Byla jí nahrazena dřívější kaple zasvěcená Poslední večeři Páně. Kaple byla posvěcena na svátek Nejsvětější Trojice v roce 1969 P. Františkem Kopečným. V roce 2004 byla kaple opravena.

Kaple Božského Srdce Páně

Kaple ke cti Božského Srdce Páně pochází z roku 1927. Vybudoval ji vlastním nákladem Mikuláš Drastík, zemědělec v Kobeřicích, a je postavena v zahradě jeho selské usedlosti. Kaple byla posvěcena P. Josefem Otavou dne 3. června 1927.

 

Kaple blahoslavené Panny Marie Lurdské

Josef Václavík, zemědělec z Kobeřic – Osmilán, postavil na zahradě své usedlosti v roce 1922 kapli ke cti Panny Marie. Podnětem byl slib daný v průběhu první světové války. Zavázal se totiž projevit svou vděčnost Matce Boží postavením kaple, vrátí-li se z válečného běsnění živ a zdráv jeho jediný syn. Žádost o povolení k posvěcení kaple je z 5.7.1922. Kapli posvětil P. Josef Otava.

Kaple svatého Antonína Paduánského

Pustíme- li se polní cestou směrem k Hněvošicím, dostaneme se k polookrouhlé kapli, která je zasvěcena oblíbenému světci svatému Antonínu Paduánskému. Kaple byla postavena v roce 1928. Ke svěcení došlo 10. června 1928 místním duchovním správcem Josefem Otavou za asistence P. Antonína Kašného a františkána Huberta z Hlubčic.

 

Pomník padlým v Kobeřicích

Mezi nejznámnější památky v Kobeřicích patří kaple stojící u kostela na severní straně starého hřbitova. Touto památkou uctily Kobeřice oběti první světové války. Kaple byla postavena v 30. letech minulého století a k úplnému dokončení došlo v roce 1932. Interiér kaple zdobí socha Matky Boží s Ježíškem pořízená v roce 1948. Válkou byla kaple poškozena a proto se v roce 1947 po jednáních začalo s její opravou. V roce 1965 došlo konečně k rozhodnutí umístit na pomník také tabuli se jmény, kteří položili své životy ve druhé světové válce nebo se z ní nevrátili. K realizaci však došlo až v roce 1967. Kaple je nejvíce navštěvována v den Všech svatých a na Dušičky.

 


Boží muka a kříže

Do dnešní doby se zachovala v kobeřické farnosti jen dvě Boží muka. Obě stojí u silnice ke Strahovicím. Jedna jsou na konci vesnice v zahradě paní Kateřiny Scheuerové. Byla postavena kolem roku 1910. Druhá Boží muka jsou rovněž u této silnice, ale stojí až na konci katastru. Obecně se nazývají „Rycková kaple“, a to podle jména bývalého vlastníka pozemku. Podle informací této rodiny je postavil jeden z jejich předků asi kolem roku 1830.

 

Nejstarší kříž kobeřické farnosti je umístěn před farním kostelem. Pochází z roku 1878 a byl pořízen knězem Josefem Bažanem. Tři další kříže jsou dřevěné a byly pořízeny kostelníkem Adolfem Švancarem. Tyto kříže byly posvěceny na závěr misií konaných od 24.12. 1948 – 3.1. 1949. Tehdy byl také nově pořízen kříž na rozcestí Osmilán a Dubové ulice.

 

Další kříž byl umístěn na konci vesnice vedoucí k Bernardovu mlýnu. Vznik sádrovcového lomu byl důvodem, proč byl kříž přemístěn do zahrady paní Marie Ohřálové. Dnes rodiny Obrusníkovy.

 

Třetí dřevěný kříž na rozcestí Vrbové a Opavské ulice nebyl již umístěn uprostřed křižovatky, kde kdysi stával, nýbrž na okraj vozovky. Dne 1. června 1974 byl dřevěný kříž nahrazen železným, litinový korpus Krista pochází ze zrušeného kříže z Bystřice pod Pernštejnem.

Mramorový kříž na Osmilánech připomíná velké povodně z 13.6. 1926 a z 5.-6. května 1927. Teď se nachází v zahradě rodiny Kubných, která tento kříž také pořídila.

 

Nově zřízený hřbitov má svůj kříž asi od roku 1955.

 

Kříž stojící na konci vesnice při silnici vedoucí do sousední Svobody připomíná tragickou událost. V těchto místech byla totiž dne 17.5. 1968 bleskem usmrcena paní Berta Hanzlíková.

 

Čtvrtý dřevěný kříž je na nynější Nádražní ulici. Všeobecně se mu říká „Čujkův křížů“, protože se za ním rozprostíraly Čujkovy lány.